Plexisklo vs. polykarbonát
Znáte rozdíl mezi těmito materiály?
Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o stejný materiál s různými názvy, každý plast má však díky svým odlišným vlastnostem jiné využití.
Polykarbonát je velice houževnatý a pružný materiál. Díky své odolnosti vůči mechanickému poškození je často používán v zahradách. Používá se na střechy pergol i na stavbu skleníků a pařníků, protože odolá špatnému počasí (např. krupobití, silný vítr) i vysokým a mrazivým teplotám. Při silném mechanickém nárazu může dojít k poškrábání, maximálně k roztrhnutí. Nevýhodou je však jeho nestabilita vůči světelnému (UV) záření. Plast časem zmatní, zneprůhlední, zkřehne a zežloutne. Na tento problém je však často při výrobě myšleno a polykarbonátové desky se z obou stran opatřují ochrannou vrstvou, která jim výrazně prodlouží životnost - až několik desítek let. Polykarbonát se nejčastěji objevuje ve formě dutinkových a profilovaných desek, můžete ale zakoupit také čiré desky o tloušťce od pár milimetrů až po centimetry, které označujeme jako plný polykarbonát. Tento plný polykarbonát si zachovává stejné vlastnosti jako dutinkový polykarbonát, jen tepelně a zvukově izolační vlastnosti jsou horší. Kromě využití v zahradách se polykarbonát používá také v architektuře (přístřešky na auta, altány, pergoly atd.) nebo tam, kde hrozí poranění o běžné sklo.
Polykarbonát vykazuje skvělé tepelně a zvukově izolační vlastnosti a díky jeho nízké hmotnosti nezatěžuje konstrukci stavby. S polykarbonátem je radost pracovat. Nejenže je lehký, lze ho ohýbat i za studena a snadno se řeže, ale můžete do desek také vyvrtávat otvory bez obav z prasknutí.
Výhody a nevýhody polykarbonátu v bodech:
- odolný vůči silnému mechanickému nárazu - většinou se jen poškrábe
- houževnatý, pružný materiál
- dobré tepelně a zvukově izolační vlastnosti
- teplotně odolný
- použití v interiéru i exteriéru
- nízká hmotnost, snadná práce s ním
- téměř nezničitelný materiál
- UV nestabilní (tento problém vyřeší ochranná vrstva, kterou je plast obvykle opatřen)
Plexisklo neboli polymethylmethakrylát (PMMA) či akrylové sklo se od polykarbonátu velmi liší. Vlastnostmi se podobá přírodnímu sklu. Desky plexiskla jsou pevné a tvrdé. Jsou křehké a při silném mechanickém nárazu hrozí jejich rozbití. Snadno se poškrábou, ale dají se vyleštit (rozdíl oproti polykarbonátu, který vyleštit nelze - leštěním ho pouze poškrábete ještě více). Plexisklo je odolné vůči slunečnímu (UV) záření. Jedná se o dražší materiál, který se používá na výrobu akvárií, terárií, skleněného nábytku, obchodních tabulí, vitrín, polic, krytů světel u automobilů, sprchových koutů nebo k zasklení luxusních pergol či zimních zahrad.
Oproti polykarbonátu je plexisklo lesklejší a průhlednější - propustí až 93 % světla. Plexisklo je odolné vůči louhům a slabým kyselinám, je hořlavé.
Plexisklo lze řezat nejlépe přímočarou pilou s plátky určenými na plexisklo (mají velmi jemné zoubky, které spíše pilují - nedochází k třepení). Ohýbat plexisklo lze pouze za tepla.
Výhody a nevýhody plexiskla v bodech:
- pevný, tvrdý materiál
- méně odolný vůči mechanickému nárazu - je křehký, hrozí rozbití
- vysoká propustnost světla
- poškrábání lze rozleštit
- UV stabilní, teplotně odolný
- při poškození nevznikají střepy
- využití spíše v interiéru, některé typy i v exteriéru
- dražší
- hořlavý
